Jak jsem začínal.
8.11.2012 Delší dobu, téměř dva roky jsem měl zdravotní potíže. Po různých vyšetřeních jsem skončil na alergologii, kdy testy ukazovaly na moji reakci na holubí prach. Snížil jsem doma stav chovaných holubů, snížil na minimum styk s holuby. Jaké to je holubaření, když nemůžete posedět v holubníku a sledovat celý "cvrkot" a chování jednotlivých kusů? Krmíte venku na zahradě, na holubník donesete pouze vodu, grit a okroužkujete holoubata a stejně máte potíže. A že to jsou potíže ze styku s holuby jsem si několikrát ověřil. Stačilo, abych byl mimo domov 3 dny a potíže zmizely. Při návratu domů se opět dostavily. Takto jsem téměř dva roky přemlouval sám sebe, že je nutné s holubama skončit. Lehko se řekne, ale provedení je složitější. Sám se sebou jsem musel "vybojovat" tento boj. Proto dne 3.11.2012 jsem skončil s holubama v Libčicích n.V. při výstavě výletků. Bohužel vím, že se k holubům již nebudu moci vrátit, ale určitě na výstavách ke klecím zavítám, abych si siváky prohlédl a pohovořil s jejich chovateli.
Od útlého dětství, mne zajímala příroda a hlavně zvířata. Divoká v lese a domácí, v hospodářstvích u nás na vsi. Postupně jsem se seznamoval s jejich chováním a v 10 letech, mne sedlák ze sousedství a vynikající chovatel př. Voráček, uvedl do chovatelského světa čistokrevných zvířat. Od něho jsme měl první králíky Vb a s ním jsem navštěvoval okolní výstavy a byl to on, kdo mne přivedl i do chovatelského spolku. Holubí říše byla zastoupena v mnoha chalupách a hospodářstvích v naší i okolních vesnicích. Po střechách poletovali různí kříženci, ale i čistokrevní staváci, pštrosy, rysy, ale i angličtí voláči. Na výstavách jsem se seznámil s mnoha plemeny, ale mne přitahovali voláči a to takoví, jak jsme jim s klukama říkali, stříbrní. Ve vsi byli chováni volně polařili a často to bývali kříženci. S těmito jsem začínal a postupně se seznámil s jejich standardem a začal vybírat ty kusy, které měly nejblíže k popisu a fotce ve vzorníku. Byla to pěkná zábava, neboť siváci byli plodní, temperamentní a dobře létali a z dnešního pohledu byli o poznání méně volatí. Tak léta ubíhala a někdy kolem roku 1975, jsem se rozhodl doplnit chov o cizí krev. Volba padla na př. Piláta z Brankovic. Jak se později ukázalo, bylo to šťastné rozhodnutí, neboť kříženci odchovů po páru od př. Piláta a mých, vykazovali velmi slušné parametry v exteriéru a na prvních klubových speciálkách patřili mezi nejlepší. A tak jsem se dostal do období, kdy jsem se podílel na založení speciálního klubu chovatelů holubů českých voláčů sivých a spolu s Mílou Tlučhořem, jsem byl iniciátorem a prvním jednatelem. Na začátku 80 let dvacátého století, jsem se stal adeptem na posuzovatele holubů a zároveň začal mít potíže s páteří. Výstavy konané pod širým nebem a nebo v zimě v nevytápěných halách, mi přinášely zdravotní problémy, které vyvrcholily hospitalizací a já se rozhodl, že se chovu českých voláčů sivých vzdám. Ale bez holubů jsem nezůstal. Začal jsem chovat poštovní holuby a závodit s nimi. Tato zábava probíhala v teplých letních měsících a výstavy byly ve vytápěných sálech. Mohu říci, že to byla krásná léta, ale zároveň velice náročná na čas a finanční prostředky. A tak jsem se opět vrátil zpět k českým voláčům sivým, kdy na speciálku do Plačic, v roce 2005, mi přivezl př. Pilát a př. Dragon, předem domluvené tři páry holubů. V následujícím roce, mi daroval 5 holubic př. Melichar Josef se slovy: Co se ti nebude hodit, zab. A tak z těchto holubic se v chovu uplatnila jen jediná. Tito tři chovatelé mi vlastně pomohli založit nový chov pruhových tmavohrotých. Vrátil jsem se do klubu a na výroční členské schůzi v lednu 2008, jsem byl zvolen jednatelem. Protože jsem měl možnost srovnávat začátek klubové činnosti a současnost, snažil jsem se a snažím, přinášet některé netradiční pohledy, které hledejte pod “úvahy diskuse”. Tuto webovou stránku jsem si založil, jako pracovní pomůcku jednatele, aby všichni členové měli k dispozici zprávy o nejnovějším dění v klubu a mohli diskutovat.
listopad 2009